dobroć
/ˈdɔ.brɔt͡ɕ/nounPolish
Meanings
- 1goodness, kindness
- 2obsoleteadvantage, merit
Declension
| Case | Singular | Plural |
|---|---|---|
| Nominative | dobroć | — |
| Genitive | dobroci | — |
| Dative | dobroci | — |
| Accusative | dobroć | — |
| Instrumental | dobrocią | — |
| Locative | dobroci | — |
| Vocative | dobroci | — |
Origin
Inherited from Old Polish dobroć. By surface analysis, dobry + -oć.