rozcvičovat
[ˈrost͡svɪt͡ʃovat]verbCzech
Grammatical form
rozcvičovat is the imperfective form form of rozcvičit — “to loosen up”.
See the full entry for rozcvičit →Definitions of rozcvičit verb · [ˈrost͡svɪt͡ʃɪt]
Full entry for rozcvičit →- 1to loosen up
- 2to warm up, to limber up
Origin of rozcvičitFrom roz- + cvičit.
Paradigm of rozcvičit, with rozcvičovat highlighted:
Conjugation
Infinitiverozcvičit, rozcvičiti
Present Indicative
| I | rozcvičím |
|---|---|
| we | rozcvičíme |
| you (sg) | rozcvičíš |
| you (pl) | rozcvičíte |
| he/she/it | rozcvičí |
| they | rozcvičí |
Present Imperative
| I | - |
|---|---|
| we | rozcvičme |
| you (sg) | rozcvič |
| you (pl) | rozcvičte |
| he/she/it | - |
| they | - |
Full conjugation of rozcvičit →
Forms
- rozcvičovat
- infinitive
- rozcvičovati
- infinitive
- rozcvičování
- noun-from-verb
- rozcvičuji
- first-person, indicative, singular
- rozcvičuju
- colloquial, first-person, indicative, singular
- rozcvičujeme
- first-person, indicative, plural
- -
- first-person, imperative, singular
- rozcvičujme
- first-person, imperative, plural
- rozcvičuješ
- indicative, second-person, singular
- rozcvičujete
- indicative, plural, second-person
- rozcvičuj
- imperative, second-person, singular
- rozcvičujte
- imperative, plural, second-person
- rozcvičuje
- indicative, singular, third-person
- rozcvičují
- indicative, plural, third-person
- rozcvičujou
- colloquial, indicative, plural, third-person
- -
- imperative, singular, third-person
- -
- imperative, plural, third-person
- rozcvičuje
- masculine, present, singular
- -
- masculine, past, singular
- rozcvičujíc
- feminine, neuter, present, singular
- -
- feminine, neuter, past, singular
- rozcvičujíce
- plural, present
- -
- past, plural