rozčílit
/[ˈrost͡ʃiːlɪt]/
Czechverb
Definitions
- 1.to anger
- 2.to get angry
Synonyms & related words
Etymology
From roz- + čílit.
Forms
- rozčilovatimperfective
- rozčílitinfinitive
- rozčílitiinfinitive
- rozčílenínoun-from-verb
- rozčílímfirst-person • indicative • singular
- rozčílímefirst-person • indicative • plural
- -first-person • imperative • singular
- rozčilmefirst-person • imperative • plural
- rozčílíšindicative • second-person • singular
- rozčílíteindicative • plural • second-person
- rozčilimperative • second-person • singular
- rozčilteimperative • plural • second-person
- rozčílíindicative • singular • third-person
- rozčílíindicative • plural • third-person
- -imperative • singular • third-person
- -imperative • plural • third-person
- -masculine • present • singular
- rozčílivmasculine • past • singular
- -feminine • neuter • present • singular
- rozčílivšifeminine • neuter • past • singular
- -plural • present
- rozčílivšepast • plural
- The verb rozčílit does not have present tense and the present forms are used to express future only.
- rozčilitalternative
Conjugation
Infinitive:rozčílit, rozčíliti
| I | rozčílím |
| we | rozčílíme |
| you (sg) | rozčílíš |
| you (pl) | rozčílíte |
| he/she/it | rozčílí |
| they | rozčílí |
I
rozčílím
we
rozčílíme
you (sg)
rozčílíš
you (pl)
rozčílíte
he/she/it
rozčílí
they
rozčílí
Full conjugation of rozčílit →