rozcvičit
[ˈrost͡svɪt͡ʃɪt]verbCzech
Meanings
- 1to loosen up
- 2to warm up, to limber up
Conjugation
Infinitiverozcvičit, rozcvičiti
Present Indicative
| I | rozcvičím |
|---|---|
| we | rozcvičíme |
| you (sg) | rozcvičíš |
| you (pl) | rozcvičíte |
| he/she/it | rozcvičí |
| they | rozcvičí |
Present Imperative
| I | - |
|---|---|
| we | rozcvičme |
| you (sg) | rozcvič |
| you (pl) | rozcvičte |
| he/she/it | - |
| they | - |
Full conjugation of rozcvičit →
Forms
- rozcvičovat
- imperfective
- rozcvičit
- infinitive
- rozcvičiti
- infinitive
- rozcvičení
- noun-from-verb
- rozcvičím
- first-person, indicative, singular
- rozcvičíme
- first-person, indicative, plural
- -
- first-person, imperative, singular
- rozcvičme
- first-person, imperative, plural
- rozcvičíš
- indicative, second-person, singular
- rozcvičíte
- indicative, plural, second-person
- rozcvič
- imperative, second-person, singular
- rozcvičte
- imperative, plural, second-person
- rozcvičí
- indicative, singular, third-person
- rozcvičí
- indicative, plural, third-person
- -
- imperative, singular, third-person
- -
- imperative, plural, third-person
- -
- masculine, present, singular
- rozcvičiv
- masculine, past, singular
- -
- feminine, neuter, present, singular
- rozcvičivši
- feminine, neuter, past, singular
- -
- plural, present
- rozcvičivše
- past, plural
- The verb rozcvičit does not have present tense and the present forms are used to express future only.
Origin
From roz- + cvičit.