vysvědčení
/[ˈvɪsvjɛt͡ʃɛɲiː]/
Czechnoun
Definitions
- 1.verbal noun of vysvědčit
- 2.report card
Etymology
From vysvědčit + -ení.
| Case | Singular | Plural |
|---|---|---|
| Nominative | vysvědčení | vysvědčení |
| Genitive | vysvědčení | vysvědčení |
| Dative | vysvědčení | vysvědčením |
| Accusative | vysvědčení | vysvědčení |
| Vocative | vysvědčení | vysvědčení |
| Locative | vysvědčení | vysvědčeních |
| Instrumental | vysvědčením | vysvědčeními |
Nominative
Singular
vysvědčení
Plural
vysvědčení
Genitive
Singular
vysvědčení
Plural
vysvědčení
Dative
Singular
vysvědčení
Plural
vysvědčením
Accusative
Singular
vysvědčení
Plural
vysvědčení
Vocative
Singular
vysvědčení
Plural
vysvědčení
Locative
Singular
vysvědčení
Plural
vysvědčeních
Instrumental
Singular
vysvědčením
Plural
vysvědčeními