vyslýchat
/[ˈvɪsliːxat]/
Czechverb
Definitions
- 1.to interrogate, to question
Synonyms & related words
Related words (1)
Etymology
Inherited from Old Czech vyslýchati.
Forms
- vyslechnoutperfective
- vyslýchatinfinitive
- vyslýchatiinfinitive
- vyslýchánínoun-from-verb
- vyslýchámfirst-person • indicative • singular
- vyslýchámefirst-person • indicative • plural
- -first-person • imperative • singular
- vyslýchejmefirst-person • imperative • plural
- vyslýchášindicative • second-person • singular
- vyslýcháteindicative • plural • second-person
- vyslýchejimperative • second-person • singular
- vyslýchejteimperative • plural • second-person
- vyslýcháindicative • singular • third-person
- vyslýchajíindicative • plural • third-person
- -imperative • singular • third-person
- -imperative • plural • third-person
- vyslýchajemasculine • present • singular
- -masculine • past • singular
- vyslýchajícfeminine • neuter • present • singular
- -feminine • neuter • past • singular
- vyslýchajíceplural • present
- -past • plural
Conjugation
Infinitive:vyslýchat, vyslýchati
| I | vyslýchám |
| we | vyslýcháme |
| you (sg) | vyslýcháš |
| you (pl) | vyslýcháte |
| he/she/it | vyslýchá |
| they | vyslýchají |
I
vyslýchám
we
vyslýcháme
you (sg)
vyslýcháš
you (pl)
vyslýcháte
he/she/it
vyslýchá
they
vyslýchají
Full conjugation of vyslýchat →