rozhořet
/[ˈrozɦor̝ɛt]/
Czechverb
Definitions
- 1.to start burning
Synonyms & related words
Related words (1)
Etymology
From roz- + hořet.
Forms
- rozhořteimperative • plural • second-person
- rozhoříindicative • singular • third-person
- rozhořejíindicative • plural • third-person
- rozhoříindicative • plural • third-person
- -imperative • singular • third-person
- -imperative • plural • third-person
- -masculine • present • singular
- rozhořevmasculine • past • singular
- rozhořetinfinitive
- rozhořetiinfinitive
- rozhořenínoun-from-verb
- rozhořímfirst-person • indicative • singular
- rozhořímefirst-person • indicative • plural
- -first-person • imperative • singular
- rozhořmefirst-person • imperative • plural
- rozhoříšindicative • second-person • singular
- rozhoříteindicative • plural • second-person
- rozhořimperative • second-person • singular
- -feminine • neuter • present • singular
- rozhořevšifeminine • neuter • past • singular
- -plural • present
- rozhořevšepast • plural
- The verb rozhořet does not have present tense and the present forms are used to express future only.
Conjugation
Infinitive:rozhořet, rozhořeti
| he/she/it | rozhoří |
| they | rozhořejí, rozhoří |
| I | rozhořím |
| we | rozhoříme |
| you (sg) | rozhoříš |
| you (pl) | rozhoříte |
he/she/it
rozhoří
they
rozhořejí, rozhoří
I
rozhořím
we
rozhoříme
you (sg)
rozhoříš
you (pl)
rozhoříte
Full conjugation of rozhořet →