rozhodnout
/[ˈrozɦodnou̯t]/
Czechverb
Definitions
- 1.to decide (come to a resolution or judgment)
Otec nakonec rozhodl, že půjdou do zoo.
In the end father decided they'd go to the zoo.
- 2.to decide
Rozhodl se, že už si další pivo nedá.
He decided he wouldn't have another beer.
Nemohu se rozhodnout .
I can't decide.
- 3.to decide, determine, settle
A tato branka rozhodla zápas.
And that goal settled the match.
To rozhodlo, že jsem zůstal.
That decided me to stay.
Synonyms & related words
Related words (5)
Etymology
From roz- + hodnout.
Forms
- rozhodovatimperfective
- rozhodnoutinfinitive
- rozhodnoutiinfinitive
- rozhodnutínoun-from-verb
- rozhodnufirst-person • indicative • singular
- rozhodnemefirst-person • indicative • plural
- -first-person • imperative • singular
- rozhodněmefirst-person • imperative • plural
- rozhodnešindicative • second-person • singular
- rozhodneteindicative • plural • second-person
- rozhodniimperative • second-person • singular
- rozhodněteimperative • plural • second-person
- rozhodneindicative • singular • third-person
- rozhodnouindicative • plural • third-person
- -imperative • singular • third-person
- -imperative • plural • third-person
- -masculine • present • singular
- rozhodnuvmasculine • past • singular
- -feminine • neuter • present • singular
- rozhodnuvšifeminine • neuter • past • singular
- -plural • present
- rozhodnuvšepast • plural
- The verb rozhodnout does not have present tense and the present forms are used to express future only.
Conjugation
Infinitive:rozhodnout, rozhodnouti
| I | rozhodnu |
| we | rozhodneme |
| you (sg) | rozhodneš |
| you (pl) | rozhodnete |
| he/she/it | rozhodne |
| they | rozhodnou |
I
rozhodnu
we
rozhodneme
you (sg)
rozhodneš
you (pl)
rozhodnete
he/she/it
rozhodne
they
rozhodnou
Full conjugation of rozhodnout →