rozklížit
/[ˈroskliːʒɪt]/
Czechverb
Definitions
- 1.to unglue
Změna rozklížila v zámeckém pánovi, co na něm bylo stmeleno.
- 2.to be come unglued, to come apart
Židle se rozklížila a pak zcela rozpadla.
Synonyms & related words
Synonyms
Etymology
From roz- + klížit.
Forms
- rozkližovatimperfective
- rozklížitinfinitive
- rozklížitiinfinitive
- rozklíženínoun-from-verb
- rozklížímfirst-person • indicative • singular
- rozklížímefirst-person • indicative • plural
- -first-person • imperative • singular
- rozkližmefirst-person • imperative • plural
- rozklížíšindicative • second-person • singular
- rozklížíteindicative • plural • second-person
- rozkližimperative • second-person • singular
- rozkližteimperative • plural • second-person
- rozklížíindicative • singular • third-person
- rozklížíindicative • plural • third-person
- -imperative • singular • third-person
- -imperative • plural • third-person
- -masculine • present • singular
- rozklíživmasculine • past • singular
- -feminine • neuter • present • singular
- rozklíživšifeminine • neuter • past • singular
- -plural • present
- rozklíživšepast • plural
- The verb rozklížit does not have present tense and the present forms are used to express future only.
Conjugation
Infinitive:rozklížit, rozklížiti
| I | rozklížím |
| we | rozklížíme |
| you (sg) | rozklížíš |
| you (pl) | rozklížíte |
| he/she/it | rozklíží |
| they | rozklíží |
I
rozklížím
we
rozklížíme
you (sg)
rozklížíš
you (pl)
rozklížíte
he/she/it
rozklíží
they
rozklíží
Full conjugation of rozklížit →