přikázat
[ˈpr̝̊ɪkaːzat]verbCzech
Meanings
- 1to command, to order
Conjugation
Infinitivepřikázat, přikázati
Present Indicative
| I | přikázám |
|---|---|
| we | přikázáme |
| you (sg) | přikázáš |
| you (pl) | přikázáte |
| he/she/it | přikázá |
| they | přikázají |
Present Imperative
| I | - |
|---|---|
| we | přikázejme |
| you (sg) | přikázej |
| you (pl) | přikázejte |
| he/she/it | - |
| they | - |
Full conjugation of přikázat →
Forms
- přikazovat
- imperfective
- přikázat
- infinitive
- přikázati
- infinitive
- přikázání
- noun-from-verb
- přikázám
- first-person, indicative, singular
- přikázáme
- first-person, indicative, plural
- -
- first-person, imperative, singular
- přikázejme
- first-person, imperative, plural
- přikázáš
- indicative, second-person, singular
- přikázáte
- indicative, plural, second-person
- přikázej
- imperative, second-person, singular
- přikázejte
- imperative, plural, second-person
- přikázá
- indicative, singular, third-person
- přikázají
- indicative, plural, third-person
- -
- imperative, singular, third-person
- -
- imperative, plural, third-person
- -
- masculine, present, singular
- přikázav
- masculine, past, singular
- -
- feminine, neuter, present, singular
- přikázavši
- feminine, neuter, past, singular
- -
- plural, present
- přikázavše
- past, plural
- The verb přikázat does not have present tense and the present forms are used to express future only.
Origin
From při- + kázat.