konec
/[ˈkonɛt͡s]/
Czechnoun
Definitions
- 1.end (extreme part)
konec chemického posypu
Na konci osmdesátých let se postupně rozpadá takzvaný východní blok.
At the end of the 1980s, the so-called Eastern Bloc gradually disintegrated.
- 2.datedend (purpose)
Kdo se s někým spolčí k úkladům o republiku, kdo vejde k témuž konci ve styk přímý nebo nepřímý s cizí mocí nebo s cizími činiteli, zejména vojenskými nebo finančními,...
Synonyms & related words
Etymology
Inherited from Old Czech konec, from Proto-Slavic *konьcь.
Forms
- koncovýadjective • relational
| Case | Singular | Plural |
|---|---|---|
| Nominative | konec | konce |
| Genitive | konce | konců |
| Dative | konci | koncům |
| Accusative | konec | konce |
| Vocative | konci | konce |
| Locative | konci | koncích |
| Instrumental | koncem | konci |
Nominative
Singular
konec
Plural
konce
Genitive
Singular
konce
Plural
konců
Dative
Singular
konci
Plural
koncům
Accusative
Singular
konec
Plural
konce
Vocative
Singular
konci
Plural
konce
Locative
Singular
konci
Plural
koncích
Instrumental
Singular
koncem
Plural
konci