konečník
/[ˈkonɛt͡ʃɲiːk]/
Czechnoun
Definitions
- 1.rectum
- 2.informalend of changer
Synonyms & related words
Etymology
From konec (“end”) + -ník.
Forms
- konečníkovýadjective • relational
| Case | Singular | Plural |
|---|---|---|
| Nominative | konečník | konečníky |
| Genitive | konečníku | konečníků |
| Dative | konečníku | konečníkům |
| Accusative | konečník | konečníky |
| Vocative | konečníku | konečníky |
| Locative | konečníku | konečnících |
| Instrumental | konečníkem | konečníky |
Nominative
Singular
konečník
Plural
konečníky
Genitive
Singular
konečníku
Plural
konečníků
Dative
Singular
konečníku
Plural
konečníkům
Accusative
Singular
konečník
Plural
konečníky
Vocative
Singular
konečníku
Plural
konečníky
Locative
Singular
konečníku
Plural
konečnících
Instrumental
Singular
konečníkem
Plural
konečníky