odsouzení
/[ˈotsou̯zɛɲiː]/
Czechnoun
Definitions
- 1.verbal noun of odsoudit
- 2.conviction (judgement of guilt in a court of law)
| Case | Singular | Plural |
|---|---|---|
| Nominative | odsouzení | odsouzení |
| Genitive | odsouzení | odsouzení |
| Dative | odsouzení | odsouzením |
| Accusative | odsouzení | odsouzení |
| Vocative | odsouzení | odsouzení |
| Locative | odsouzení | odsouzeních |
| Instrumental | odsouzením | odsouzeními |
Nominative
Singular
odsouzení
Plural
odsouzení
Genitive
Singular
odsouzení
Plural
odsouzení
Dative
Singular
odsouzení
Plural
odsouzením
Accusative
Singular
odsouzení
Plural
odsouzení
Vocative
Singular
odsouzení
Plural
odsouzení
Locative
Singular
odsouzení
Plural
odsouzeních
Instrumental
Singular
odsouzením
Plural
odsouzeními