obhájce
/[ˈobɦaːjt͡sɛ]/
Czechnoun
Definitions
- 1.advocate (who argues the case of another)
Etymology
From obhájit + -ce.
Forms
- obhájkyněfeminine
| Case | Singular | Plural |
|---|---|---|
| Nominative | obhájce | obhájci |
| Genitive | obhájce | obhájců |
| Dative | obhájcovi, obhájci | obhájcům |
| Accusative | obhájce | obhájce |
| Vocative | obhájce | obhájci |
| Locative | obhájcovi, obhájci | obhájcích |
| Instrumental | obhájcem | obhájci |
Nominative
Singular
obhájce
Plural
obhájci
Genitive
Singular
obhájce
Plural
obhájců
Dative
Singular
obhájcovi, obhájci
Plural
obhájcům
Accusative
Singular
obhájce
Plural
obhájce
Vocative
Singular
obhájce
Plural
obhájci
Locative
Singular
obhájcovi, obhájci
Plural
obhájcích
Instrumental
Singular
obhájcem
Plural
obhájci