koření
/[ˈkor̝ɛɲiː]/
Czechnoun
Definitions
- 1.spice
- 2.verbal noun of kořit
Synonyms & related words
Related words (4)
- kořenář
- kořenářka
- kořenit
- kořenka
Etymology
Inherited from Old Czech kořenie, from Proto-Slavic *korenьje.
Forms
- kořeněnýadjective • relational
| Case | Singular | Plural |
|---|---|---|
| Nominative | koření | koření |
| Genitive | koření | koření |
| Dative | koření | kořením |
| Accusative | koření | koření |
| Vocative | koření | koření |
| Locative | koření | kořeních |
| Instrumental | kořením | kořeními |
Nominative
Singular
koření
Plural
koření
Genitive
Singular
koření
Plural
koření
Dative
Singular
koření
Plural
kořením
Accusative
Singular
koření
Plural
koření
Vocative
Singular
koření
Plural
koření
Locative
Singular
koření
Plural
kořeních
Instrumental
Singular
kořením
Plural
kořeními