rozmlouvatCzech conjugation
“to converse (to engage in conversation)”/[ˈrozm̩lou̯vat]/
Aspect partner: rozmluvit
present
| 1st person singular | rozmlouvám |
|---|---|
| 2nd person singular | rozmlouváš |
| 3rd person singular | rozmlouvá |
| 1st person plural | rozmlouváme |
| 2nd person plural | rozmlouváte |
| 3rd person plural | rozmlouvají |
imperative
| 2nd person singular | rozmlouvej |
|---|---|
| 1st person plural | rozmlouvejme |
| 2nd person plural | rozmlouvejte |
Other forms
- rozmluvitperfective
- rozmlouvatinfinitive
- rozmlouvatiinfinitive
- rozmlouvánínoun-from-verb
- rozmlouvajemasculine · present · singular
- rozmlouvajícfeminine · neuter · present · singular
- rozmlouvajíceplural · present