rozloučitCzech conjugation
“to say goodbye”/[ˈrozlou̯t͡ʃɪt]/
Aspect partners: loučit, rozlučovat
present
| 1st person singular | rozloučím |
|---|---|
| 2nd person singular | rozloučíš |
| 3rd person singular | rozloučí |
| 1st person plural | rozloučíme |
| 2nd person plural | rozloučíte |
| 3rd person plural | rozloučí |
past
| masculine singular | rozloučiv |
|---|---|
| feminine singular | rozloučivši |
imperative
| 2nd person singular | rozluč |
|---|---|
| 1st person plural | rozlučme |
| 2nd person plural | rozlučte |
Other forms
- loučitimperfective
- rozlučovatimperfective
- rozloučitinfinitive
- rozloučitiinfinitive
- rozloučenínoun-from-verb
- rozloučivšepast · plural
- The verb rozloučit does not have present tense and the present forms are used to express future only.