vykálet
/[ˈvɪkaːlɛt]/
Czechverb
Definitions
- 1.to defecate (expel feces from one's bowels)
Synonyms & related words
Etymology
From vy- + kálet.
Forms
- káletimperfective
- vykáletinfinitive
- vykáletiinfinitive
- vykálenínoun-from-verb
- vykálímfirst-person • indicative • singular
- vykálímefirst-person • indicative • plural
- -first-person • imperative • singular
- vykálejmefirst-person • imperative • plural
- vykálíšindicative • second-person • singular
- vykálíteindicative • plural • second-person
- vykálejimperative • second-person • singular
- vykálejteimperative • plural • second-person
- vykálíindicative • singular • third-person
- vykálejíindicative • plural • third-person
- vykálíindicative • plural • third-person
- -imperative • singular • third-person
- -imperative • plural • third-person
- -masculine • present • singular
- vykálevmasculine • past • singular
- -feminine • neuter • present • singular
- vykálevšifeminine • neuter • past • singular
- -plural • present
- vykálevšepast • plural
- The verb vykálet does not have present tense and the present forms are used to express future only.
Conjugation
Infinitive:vykálet, vykáleti
| I | vykálím |
| we | vykálíme |
| you (sg) | vykálíš |
| you (pl) | vykálíte |
| he/she/it | vykálí |
| they | vykálejí, vykálí |
I
vykálím
we
vykálíme
you (sg)
vykálíš
you (pl)
vykálíte
he/she/it
vykálí
they
vykálejí, vykálí