usvědčení
[ˈusvjɛt͡ʃɛɲiː]nounCzech
Meanings
- 1verbal noun of usvědčit
- 2conviction (judgement of guilt)
Declension
| Case | Singular | Plural |
|---|---|---|
| Nominative | usvědčení | usvědčení |
| Genitive | usvědčení | usvědčení |
| Dative | usvědčení | usvědčením |
| Accusative | usvědčení | usvědčení |
| Vocative | usvědčení | usvědčení |
| Locative | usvědčení | usvědčeních |
| Instrumental | usvědčením | usvědčeními |
Origin
From usvědčit + -ení.