odporovat
/[ˈotporovat]/
Czechverb
Definitions
- 1.to resist
- 2.to protest, counter, oppose, rebut, contradict
"To není pravda," odporoval mladík.
"That's not true," protested the lad.
- 3.to be contrary to, be at odds, disagree, contradict
Takový postup odporuje zákonu.
Such a move is against the law
Synonyms & related words
Related words (8)
- odolat
- odolávat
- protiřečit
- protivit se
- příčit se
- oponovat
- nesouhlasit
- vzdorovat
Etymology
From odpor + -ovat.
Forms
- odporovatinfinitive
- odporovatiinfinitive
- odporovánínoun-from-verb
- odporujifirst-person • indicative • singular
- odporujucolloquial • first-person • indicative • singular
- odporujemefirst-person • indicative • plural
- -first-person • imperative • singular
- odporujmefirst-person • imperative • plural
- odporuješindicative • second-person • singular
- odporujeteindicative • plural • second-person
- odporujimperative • second-person • singular
- odporujteimperative • plural • second-person
- odporujeindicative • singular • third-person
- odporujíindicative • plural • third-person
- odporujoucolloquial • indicative • plural • third-person
- -imperative • singular • third-person
- -imperative • plural • third-person
- odporujemasculine • present • singular
- -masculine • past • singular
- odporujícfeminine • neuter • present • singular
- -feminine • neuter • past • singular
- odporujíceplural • present
- -past • plural
Conjugation
Infinitive:odporovat, odporovati
| I | odporuji, odporuju |
| we | odporujeme |
| you (sg) | odporuješ |
| you (pl) | odporujete |
| he/she/it | odporuje |
| they | odporují, odporujou |
I
odporuji, odporuju
we
odporujeme
you (sg)
odporuješ
you (pl)
odporujete
he/she/it
odporuje
they
odporují, odporujou
Full conjugation of odporovat →