kloub
[ˈklou̯p]nounCzech
Meanings
- 1joint
Declension
| Case | Singular | Plural |
|---|---|---|
| Nominative | kloub | klouby |
| Genitive | kloubu | kloubů |
| Dative | kloubu | kloubům |
| Accusative | kloub | klouby |
| Vocative | kloube | klouby |
| Locative | kloubu | kloubech |
| Instrumental | kloubem | klouby |
Forms
- kloubek
- diminutive
Origin
Inherited from Old Czech klúb, from Proto-Slavic *klǫbъ.