děj
/[ˈɟɛj]/
Czechnounverb
Grammatical form
děj is the second-person singular imperative form of dít — “to happen”.
Definitions
- 1.process (path of succession of states through which a system passes)
termodynamický děj
thermodynamic process
adiabatický děj
adiabatic process
- 2.plot, story (in a movie, theater play, book of fiction)
Synonyms & related words
Etymology
Deverbal from dít.
| Case | Singular | Plural |
|---|---|---|
| Nominative | děj | děje |
| Genitive | děje | dějů |
| Dative | ději | dějům |
| Accusative | děj | děje |
| Vocative | ději | děje |
| Locative | ději | dějích |
| Instrumental | dějem | ději |
Nominative
Singular
děj
Plural
děje
Genitive
Singular
děje
Plural
dějů
Dative
Singular
ději
Plural
dějům
Accusative
Singular
děj
Plural
děje
Vocative
Singular
ději
Plural
děje
Locative
Singular
ději
Plural
dějích
Instrumental
Singular
dějem
Plural
ději