rozplakatCzech conjugation
“to make someone cry, to move someone to tears”/[ˈrosplakat]/
present
| 1st person singular | rozpláču |
|---|---|
| 2nd person singular | rozpláčeš |
| 3rd person singular | rozpláče |
| 1st person plural | rozpláčeme |
| 2nd person plural | rozpláčete |
| 3rd person plural | rozpláčou |
imperative
| 2nd person singular | rozplač, rozplakej |
|---|---|
| 1st person plural | rozplačme, rozplakejme |
| 2nd person plural | rozplačte, rozplakejte |
Other forms
- rozplakatinfinitive
- rozplakatiinfinitive
- rozpláčemasculine · present · singular
- rozplakajemasculine · present · singular
- rozplačícfeminine · neuter · present · singular
- rozplakajícfeminine · neuter · present · singular
- rozplačíceplural · present
- rozplakajíceplural · present