rozlišovatCzech conjugation
“to differentiate (to discriminate)”/[ˈrozlɪʃovat]/
Aspect partner: rozlišit
present
| 1st person singular | rozlišuji, rozlišuju |
|---|---|
| 2nd person singular | rozlišuješ |
| 3rd person singular | rozlišuje |
| 1st person plural | rozlišujeme |
| 2nd person plural | rozlišujete |
| 3rd person plural | rozlišují, rozlišujou |
imperative
| 2nd person singular | rozlišuj |
|---|---|
| 1st person plural | rozlišujme |
| 2nd person plural | rozlišujte |
Other forms
- rozlišitperfective
- rozlišovatinfinitive
- rozlišovatiinfinitive
- rozlišovánínoun-from-verb
- rozlišujemasculine · present · singular
- rozlišujícfeminine · neuter · present · singular
- rozlišujíceplural · present