prohlašovatCzech conjugation
“to declare, to proclaim, to assert”/[ˈproɦlaʃovat]/
Aspect partner: prohlásit
present
| 1st person singular | prohlašuji, prohlašuju |
|---|---|
| 2nd person singular | prohlašuješ |
| 3rd person singular | prohlašuje |
| 1st person plural | prohlašujeme |
| 2nd person plural | prohlašujete |
| 3rd person plural | prohlašují, prohlašujou |
imperative
| 2nd person singular | prohlašuj |
|---|---|
| 1st person plural | prohlašujme |
| 2nd person plural | prohlašujte |
Other forms
- prohlásitperfective
- prohlašovatinfinitive
- prohlašovatiinfinitive
- prohlašovánínoun-from-verb
- prohlašujemasculine · present · singular
- prohlašujícfeminine · neuter · present · singular
- prohlašujíceplural · present