vínek
/[ˈviːnɛk]/
Czechnoun
Grammatical form
Definitions of věnec noun · [ˈvjɛnɛt͡s]
Full entry for věnec →- 1.wreath, garland
Etymology of věnec
Inherited from Old Czech věnec, from Proto-Slavic *věnьcь, from Proto-Balto-Slavic *waiˀníkas, from Proto-Indo-European *woyh₁níkos.
Etymology
Inherited from Old Czech vienek.
Paradigm of věnec, with vínek highlighted:
| Case | Singular | Plural |
|---|---|---|
| Nominative | věnec | věnce |
| Genitive | věnce | věnců |
| Dative | věnci | věncům |
| Accusative | věnec | věnce |
| Vocative | věnci | věnce |
| Locative | věnci | věncích |
| Instrumental | věncem | věnci |
Nominative
Singular
věnec
Plural
věnce
Genitive
Singular
věnce
Plural
věnců
Dative
Singular
věnci
Plural
věncům
Accusative
Singular
věnec
Plural
věnce
Vocative
Singular
věnci
Plural
věnce
Locative
Singular
věnci
Plural
věncích
Instrumental
Singular
věncem
Plural
věnci