stříkat
/[ˈstr̝̊iːkat]/
Czechverb
Definitions
- 1.to spurt, to squirt
- 2.to splatter, to splash
- 3.to splatter (to cause something to splatter)
Forms
- stříknoutperfective
- postříkatperfective
- stříkatinfinitive
- stříkatiinfinitive
- -noun-from-verb
- stříkámfirst-person • indicative • singular
- stříkámefirst-person • indicative • plural
- -first-person • imperative • singular
- stříkejmefirst-person • imperative • plural
- stříkášindicative • second-person • singular
- stříkáteindicative • plural • second-person
- stříkejimperative • second-person • singular
- stříkejteimperative • plural • second-person
- stříkáindicative • singular • third-person
- stříkajíindicative • plural • third-person
- -imperative • singular • third-person
- -imperative • plural • third-person
- stříkajemasculine • present • singular
- -masculine • past • singular
- stříkajícfeminine • neuter • present • singular
- -feminine • neuter • past • singular
- stříkajíceplural • present
- -past • plural
Conjugation
Infinitive:stříkat, stříkati
| I | stříkám |
| we | stříkáme |
| you (sg) | stříkáš |
| you (pl) | stříkáte |
| he/she/it | stříká |
| they | stříkají |
I
stříkám
we
stříkáme
you (sg)
stříkáš
you (pl)
stříkáte
he/she/it
stříká
they
stříkají