rozpracovat
[ˈrosprat͡sovat]verbCzech
Meanings
- 1to begin to work
- 2to elaborate
Conjugation
Infinitiverozpracovat, rozpracovati
Present Indicative
| I | rozpracuji, rozpracuju |
|---|---|
| we | rozpracujeme |
| you (sg) | rozpracuješ |
| you (pl) | rozpracujete |
| he/she/it | rozpracuje |
| they | rozpracují, rozpracujou |
Present Imperative
| I | - |
|---|---|
| we | rozpracujme |
| you (sg) | rozpracuj |
| you (pl) | rozpracujte |
| he/she/it | - |
| they | - |
Full conjugation of rozpracovat →
Forms
- rozpracovat
- infinitive
- rozpracovati
- infinitive
- rozpracování
- noun-from-verb
- rozpracuji
- first-person, indicative, singular
- rozpracuju
- colloquial, first-person, indicative, singular
- rozpracujeme
- first-person, indicative, plural
- -
- first-person, imperative, singular
- rozpracujme
- first-person, imperative, plural
- rozpracuješ
- indicative, second-person, singular
- rozpracujete
- indicative, plural, second-person
- rozpracuj
- imperative, second-person, singular
- rozpracujte
- imperative, plural, second-person
- rozpracuje
- indicative, singular, third-person
- rozpracují
- indicative, plural, third-person
- rozpracujou
- colloquial, indicative, plural, third-person
- -
- imperative, singular, third-person
- -
- imperative, plural, third-person
- -
- masculine, present, singular
- rozpracovav
- masculine, past, singular
- -
- feminine, neuter, present, singular
- rozpracovavši
- feminine, neuter, past, singular
- -
- plural, present
- rozpracovavše
- past, plural
- The verb rozpracovat does not have present tense and the present forms are used to express future only.
Origin
From roz- + pracovat.