rozštěpit
/[ˈrosʃcɛpɪt]/
Czechverb
Definitions
- 1.to split, rend, divide
- 2.to split, divide
Synonyms & related words
Related words (2)
- rozštěp
- rozštípnout
Etymology
Inherited from Old Czech rozščěpiti. By surface analysis, roz- + štěpit.
Forms
- rozštěpovatimperfective
- rozštěpitinfinitive
- rozštěpitiinfinitive
- rozštěpenínoun-from-verb
- rozštěpímfirst-person • indicative • singular
- rozštěpímefirst-person • indicative • plural
- -first-person • imperative • singular
- rozštěpmefirst-person • imperative • plural
- rozštěpíšindicative • second-person • singular
- rozštěpíteindicative • plural • second-person
- rozštěpimperative • second-person • singular
- rozštěpteimperative • plural • second-person
- rozštěpíindicative • singular • third-person
- rozštěpíindicative • plural • third-person
- -imperative • singular • third-person
- -imperative • plural • third-person
- -masculine • present • singular
- rozštěpivmasculine • past • singular
- -feminine • neuter • present • singular
- rozštěpivšifeminine • neuter • past • singular
- -plural • present
- rozštěpivšepast • plural
- The verb rozštěpit does not have present tense and the present forms are used to express future only.
Conjugation
Infinitive:rozštěpit, rozštěpiti
| I | rozštěpím |
| we | rozštěpíme |
| you (sg) | rozštěpíš |
| you (pl) | rozštěpíte |
| he/she/it | rozštěpí |
| they | rozštěpí |
I
rozštěpím
we
rozštěpíme
you (sg)
rozštěpíš
you (pl)
rozštěpíte
he/she/it
rozštěpí
they
rozštěpí
Full conjugation of rozštěpit →