prznit
[ˈpr̩zɲɪt]verbCzech
Meanings
- 1to rape
Neboť bylo by za jisté hodně ku podivu, aby kněžím, kdyby jezdili na lup, prznili násilně panny a počestné ženy, nesměly v tom případé býti odňaty zbraně, koně, рrаky а meče.
- 2to spoil, to corrupt
Conjugation
Infinitiveprznit, przniti
Present Indicative
| I | przním |
|---|---|
| we | przníme |
| you (sg) | przníš |
| you (pl) | przníte |
| he/she/it | przní |
| they | przní |
Present Imperative
| I | - |
|---|---|
| we | prznime |
| you (sg) | przni |
| you (pl) | prznite |
| he/she/it | - |
| they | - |
Forms
- prznit
- infinitive
- przniti
- infinitive
- -
- noun-from-verb
- przním
- first-person, indicative, singular
- przníme
- first-person, indicative, plural
- -
- first-person, imperative, singular
- prznime
- first-person, imperative, plural
- przníš
- indicative, second-person, singular
- przníte
- indicative, plural, second-person
- przni
- imperative, second-person, singular
- prznite
- imperative, plural, second-person
- przní
- indicative, singular, third-person
- przní
- indicative, plural, third-person
- -
- imperative, singular, third-person
- -
- imperative, plural, third-person
- przně
- masculine, present, singular
- -
- masculine, past, singular
- przníc
- feminine, neuter, present, singular
- -
- feminine, neuter, past, singular
- przníce
- plural, present
- -
- past, plural
Origin
No etymology recorded for this word.