propíjet
/[ˈpropiːjɛt]/
Czechverb
Definitions
- 1.imperfective form of propít
Forms
- propíjetinfinitive
- propíjetiinfinitive
- propíjenínoun-from-verb
- propíjímfirst-person • indicative • singular
- propíjímefirst-person • indicative • plural
- -first-person • imperative • singular
- propíjejmefirst-person • imperative • plural
- propíjíšindicative • second-person • singular
- propíjíteindicative • plural • second-person
- propíjejimperative • second-person • singular
- propíjejteimperative • plural • second-person
- propíjíindicative • singular • third-person
- propíjejíindicative • plural • third-person
- propíjíindicative • plural • third-person
- -imperative • singular • third-person
- -imperative • plural • third-person
- propíjejemasculine • present • singular
- -masculine • past • singular
- propíjejícfeminine • neuter • present • singular
- -feminine • neuter • past • singular
- propíjejíceplural • present
- -past • plural
Conjugation
Infinitive:propíjet, propíjeti
| I | propíjím |
| we | propíjíme |
| you (sg) | propíjíš |
| you (pl) | propíjíte |
| he/she/it | propíjí |
| they | propíjejí, propíjí |
I
propíjím
we
propíjíme
you (sg)
propíjíš
you (pl)
propíjíte
he/she/it
propíjí
they
propíjejí, propíjí
Full conjugation of propíjet →