ponaučení
/[ˈponau̯t͡ʃɛɲiː]/
Czechnoun
Definitions
- 1.verbal noun of ponaučit
- 2.lesson (something learned)
získat ponaučení
to learn the lessons
- 3.lesson (something that serves as a warning or encouragement)
Etymology
From ponaučit + -ní.
| Case | Singular | Plural |
|---|---|---|
| Nominative | ponaučení | ponaučení |
| Genitive | ponaučení | ponaučení |
| Dative | ponaučení | ponaučením |
| Accusative | ponaučení | ponaučení |
| Vocative | ponaučení | ponaučení |
| Locative | ponaučení | ponaučeních |
| Instrumental | ponaučením | ponaučeními |
Nominative
Singular
ponaučení
Plural
ponaučení
Genitive
Singular
ponaučení
Plural
ponaučení
Dative
Singular
ponaučení
Plural
ponaučením
Accusative
Singular
ponaučení
Plural
ponaučení
Vocative
Singular
ponaučení
Plural
ponaučení
Locative
Singular
ponaučení
Plural
ponaučeních
Instrumental
Singular
ponaučením
Plural
ponaučeními