přisvojit
[ˈpr̝̊ɪsvojɪt]verbCzech
Meanings
- 1to appropriate (to take to oneself)
Conjugation
Infinitivepřisvojit, přisvojiti
Present Indicative
| I | přisvojím |
|---|---|
| we | přisvojíme |
| you (sg) | přisvojíš |
| you (pl) | přisvojíte |
| he/she/it | přisvojí |
| they | přisvojí |
Present Imperative
| I | - |
|---|---|
| we | přisvojme |
| you (sg) | přisvoj |
| you (pl) | přisvojte |
| he/she/it | - |
| they | - |
Full conjugation of přisvojit →
Forms
- přisvojit
- infinitive
- přisvojiti
- infinitive
- přisvojení
- noun-from-verb
- přisvojím
- first-person, indicative, singular
- přisvojíme
- first-person, indicative, plural
- -
- first-person, imperative, singular
- přisvojme
- first-person, imperative, plural
- přisvojíš
- indicative, second-person, singular
- přisvojíte
- indicative, plural, second-person
- přisvoj
- imperative, second-person, singular
- přisvojte
- imperative, plural, second-person
- přisvojí
- indicative, singular, third-person
- přisvojí
- indicative, plural, third-person
- -
- imperative, singular, third-person
- -
- imperative, plural, third-person
- -
- masculine, present, singular
- přisvojiv
- masculine, past, singular
- -
- feminine, neuter, present, singular
- přisvojivši
- feminine, neuter, past, singular
- -
- plural, present
- přisvojivše
- past, plural
- The verb přisvojit does not have present tense and the present forms are used to express future only.
Origin
From při- + svůj + -it.