překážet
[ˈpr̝̊ɛkaːʒɛt]verbCzech
Meanings
- 1to hinder, to impede (to keep back)
Conjugation
Infinitivepřekážet, překážeti
Present Indicative
| I | překážím |
|---|---|
| we | překážíme |
| you (sg) | překážíš |
| you (pl) | překážíte |
| he/she/it | překáží |
| they | překážejí, překáží |
Present Imperative
| I | - |
|---|---|
| we | překážejme |
| you (sg) | překážej |
| you (pl) | překážejte |
| he/she/it | - |
| they | - |
Full conjugation of překážet →
Forms
- překážet
- infinitive
- překážeti
- infinitive
- překážení
- noun-from-verb
- překážím
- first-person, indicative, singular
- překážíme
- first-person, indicative, plural
- -
- first-person, imperative, singular
- překážejme
- first-person, imperative, plural
- překážíš
- indicative, second-person, singular
- překážíte
- indicative, plural, second-person
- překážej
- imperative, second-person, singular
- překážejte
- imperative, plural, second-person
- překáží
- indicative, singular, third-person
- překážejí
- indicative, plural, third-person
- překáží
- indicative, plural, third-person
- -
- imperative, singular, third-person
- -
- imperative, plural, third-person
- překážeje
- masculine, present, singular
- -
- masculine, past, singular
- překážejíc
- feminine, neuter, present, singular
- -
- feminine, neuter, past, singular
- překážejíce
- plural, present
- -
- past, plural
Origin
Inherited from Proto-Slavic *per- + Proto-Slavic *kažati, imperfective of Proto-Slavic *kaziti. Cognate with Old Polish przekażać.