předejít
[ˈpr̝̊ɛdɛjiːt]verbCzech
Meanings
- 1to prevent
- 2to precede
Conjugation
Infinitivepředejít, předejíti
Present Indicative
| I | předejdu |
|---|---|
| we | předejdeme |
| you (sg) | předejdeš |
| you (pl) | předejdete |
| he/she/it | předejde |
| they | předejdou |
Present Imperative
| I | - |
|---|---|
| we | předejděme |
| you (sg) | předejdi |
| you (pl) | předejděte |
| he/she/it | - |
| they | - |
Full conjugation of předejít →
Forms
- předcházet
- imperfective
- předejít
- infinitive
- předejíti
- infinitive
- -
- noun-from-verb
- předejdu
- first-person, indicative, singular
- předejdeme
- first-person, indicative, plural
- -
- first-person, imperative, singular
- předejděme
- first-person, imperative, plural
- předejdeš
- indicative, second-person, singular
- předejdete
- indicative, plural, second-person
- předejdi
- imperative, second-person, singular
- předejděte
- imperative, plural, second-person
- předejde
- indicative, singular, third-person
- předejdou
- indicative, plural, third-person
- -
- imperative, singular, third-person
- -
- imperative, plural, third-person
- -
- masculine, present, singular
- předešed
- masculine, past, singular
- -
- feminine, neuter, present, singular
- předešedši
- feminine, neuter, past, singular
- -
- plural, present
- předešedše
- past, plural
- The verb předejít does not have present tense and the present forms are used to express future only.
Origin
From přede- + jít.