přecenit
[ˈpr̝̊ɛt͡sɛɲɪt]verbCzech
Meanings
- 1to overestimate
Conjugation
Infinitivepřecenit, přeceniti
Present Indicative
| I | přecením |
|---|---|
| we | přeceníme |
| you (sg) | přeceníš |
| you (pl) | přeceníte |
| he/she/it | přecení |
| they | přecení |
Present Imperative
| I | - |
|---|---|
| we | přeceňme |
| you (sg) | přeceň |
| you (pl) | přeceňte |
| he/she/it | - |
| they | - |
Full conjugation of přecenit →
Forms
- přeceňovat
- imperfective
- přecenit
- infinitive
- přeceniti
- infinitive
- přecenění
- noun-from-verb
- přecením
- first-person, indicative, singular
- přeceníme
- first-person, indicative, plural
- -
- first-person, imperative, singular
- přeceňme
- first-person, imperative, plural
- přeceníš
- indicative, second-person, singular
- přeceníte
- indicative, plural, second-person
- přeceň
- imperative, second-person, singular
- přeceňte
- imperative, plural, second-person
- přecení
- indicative, singular, third-person
- přecení
- indicative, plural, third-person
- -
- imperative, singular, third-person
- -
- imperative, plural, third-person
- -
- masculine, present, singular
- přeceniv
- masculine, past, singular
- -
- feminine, neuter, present, singular
- přecenivši
- feminine, neuter, past, singular
- -
- plural, present
- přecenivše
- past, plural
- The verb přecenit does not have present tense and the present forms are used to express future only.
Origin
From pře- + cenit.