otec
[ˈotɛt͡s]nounCzech
Meanings
- 1father
Declension
| Case | Singular | Plural |
|---|---|---|
| Nominative | otec | otcové, otci |
| Genitive | otce | otců |
| Dative | otcovi, otci | otcům |
| Accusative | otce | otce |
| Vocative | otče | otcové, otci |
| Locative | otcovi, otci | otcích |
| Instrumental | otcem | otci |
Forms
- otcovský
- adjective, relational
- otcův
- adjective, possessive
Origin
Inherited from Old Czech otec, from Proto-Slavic *otьcь.