jitřit
/[ˈjɪtr̝̊ɪt]/
Czechverb
Definitions
- 1.to irritate, to provoke
- 2.to fester
Forms
- jitřitinfinitive
- jitřitiinfinitive
- jitřenínoun-from-verb
- jitřímfirst-person • indicative • singular
- jitřímefirst-person • indicative • plural
- -first-person • imperative • singular
- jitřemefirst-person • imperative • plural
- jitřmefirst-person • imperative • plural
- jitříšindicative • second-person • singular
- jitříteindicative • plural • second-person
- jitřiimperative • second-person • singular
- jitřimperative • second-person • singular
- jitřeteimperative • plural • second-person
- jitřteimperative • plural • second-person
- jitříindicative • singular • third-person
- jitříindicative • plural • third-person
- -imperative • singular • third-person
- -imperative • plural • third-person
- jitřemasculine • present • singular
- -masculine • past • singular
- jitřícfeminine • neuter • present • singular
- -feminine • neuter • past • singular
- jitříceplural • present
- -past • plural
- jítřitalternative • dated
Conjugation
Infinitive:jitřit, jitřiti
| I | jitřím |
| we | jitříme |
| you (sg) | jitříš |
| you (pl) | jitříte |
| he/she/it | jitří |
| they | jitří |
I
jitřím
we
jitříme
you (sg)
jitříš
you (pl)
jitříte
he/she/it
jitří
they
jitří