dvořit
/[ˈdvor̝ɪt]/
Czechverb
Definitions
- 1.to court, to woo
Žádný ze sličných mládenců se neopovážil ohlížeti se po pannách a paních. Neřku-li aby jim se dvořil nebo s nimi mluvil.
Etymology
Inherited from Old Czech dvořiti. Related to dvůr.
Forms
- dvořitinfinitive
- dvořitiinfinitive
- dvořenínoun-from-verb
- dvořímfirst-person • indicative • singular
- dvořímefirst-person • indicative • plural
- -first-person • imperative • singular
- dvořmefirst-person • imperative • plural
- dvoříšindicative • second-person • singular
- dvoříteindicative • plural • second-person
- dvořimperative • second-person • singular
- dvořteimperative • plural • second-person
- dvoříindicative • singular • third-person
- dvoříindicative • plural • third-person
- -imperative • singular • third-person
- -imperative • plural • third-person
- dvořemasculine • present • singular
- -masculine • past • singular
- dvořícfeminine • neuter • present • singular
- -feminine • neuter • past • singular
- dvoříceplural • present
- -past • plural
Conjugation
Infinitive:dvořit, dvořiti
| I | dvořím |
| we | dvoříme |
| you (sg) | dvoříš |
| you (pl) | dvoříte |
| he/she/it | dvoří |
| they | dvoří |
I
dvořím
we
dvoříme
you (sg)
dvoříš
you (pl)
dvoříte
he/she/it
dvoří
they
dvoří