dvořit
[ˈdvor̝ɪt]verbCzech
Meanings
- 1to court, to woo
Žádný ze sličných mládenců se neopovážil ohlížeti se po pannách a paních. Neřku-li aby jim se dvořil nebo s nimi mluvil.
Conjugation
Infinitivedvořit, dvořiti
Present Indicative
| I | dvořím |
|---|---|
| we | dvoříme |
| you (sg) | dvoříš |
| you (pl) | dvoříte |
| he/she/it | dvoří |
| they | dvoří |
Present Imperative
| I | - |
|---|---|
| we | dvořme |
| you (sg) | dvoř |
| you (pl) | dvořte |
| he/she/it | - |
| they | - |
Forms
- dvořit
- infinitive
- dvořiti
- infinitive
- dvoření
- noun-from-verb
- dvořím
- first-person, indicative, singular
- dvoříme
- first-person, indicative, plural
- -
- first-person, imperative, singular
- dvořme
- first-person, imperative, plural
- dvoříš
- indicative, second-person, singular
- dvoříte
- indicative, plural, second-person
- dvoř
- imperative, second-person, singular
- dvořte
- imperative, plural, second-person
- dvoří
- indicative, singular, third-person
- dvoří
- indicative, plural, third-person
- -
- imperative, singular, third-person
- -
- imperative, plural, third-person
- dvoře
- masculine, present, singular
- -
- masculine, past, singular
- dvoříc
- feminine, neuter, present, singular
- -
- feminine, neuter, past, singular
- dvoříce
- plural, present
- -
- past, plural
Origin
Inherited from Old Czech dvořiti. Related to dvůr.