dovolení
[ˈdovolɛɲiː]nounCzech
Meanings
- 1verbal noun of dovolit
- 2permission
S dovolením!
Excuse me! (for example: asking someone to move)
Declension
| Case | Singular | Plural |
|---|---|---|
| Nominative | dovolení | dovolení |
| Genitive | dovolení | dovolení |
| Dative | dovolení | dovolením |
| Accusative | dovolení | dovolení |
| Vocative | dovolení | dovolení |
| Locative | dovolení | dovoleních |
| Instrumental | dovolením | dovoleními |
Origin
From dovolit + -ní.