divoký
[ˈɟɪvokiː]adjCzech
Meanings
- 1wild
Declension
| Case | Singular | Plural |
|---|---|---|
| Nominative | divoký, divoká, divoké | divocí, divoká |
| Genitive | divokého, divoké | divokých |
| Dative | divokému, divoké | divokým |
| Accusative | divokého, divoký, divokou, divoké | divoké, divoká |
| Locative | divokém, divoké | divokých |
| Instrumental | divokým, divokou | divokými |
Forms
- divočejší
- comparative
- nejdivočejší
- superlative
- divoce
- adverb
- divoko
- adverb
- divoké
- feminine, nominative
- divoké
- inanimate, nominative
Origin
Inherited from Old Czech divoký, from Old Czech diví + -oký, from Proto-Slavic *divьjь.