chvátat
/[ˈxvaːtat]/
Czechverb
Definitions
- 1.to hurry
Synonyms & related words
Related words (3)
Etymology
Inherited from Old Czech chvátati, from Proto-Slavic *xvatati. Related to chvátit.
Forms
- chvátatinfinitive
- chvátatiinfinitive
- chvátánínoun-from-verb
- chvátámfirst-person • indicative • singular
- chvátámefirst-person • indicative • plural
- -first-person • imperative • singular
- chvátejmefirst-person • imperative • plural
- chvátášindicative • second-person • singular
- chvátáteindicative • plural • second-person
- chvátejimperative • second-person • singular
- chvátejteimperative • plural • second-person
- chvátáindicative • singular • third-person
- chvátajíindicative • plural • third-person
- -imperative • singular • third-person
- -imperative • plural • third-person
- chvátajemasculine • present • singular
- -masculine • past • singular
- chvátajícfeminine • neuter • present • singular
- -feminine • neuter • past • singular
- chvátajíceplural • present
- -past • plural
Conjugation
Infinitive:chvátat, chvátati
| I | chvátám |
| we | chvátáme |
| you (sg) | chvátáš |
| you (pl) | chvátáte |
| he/she/it | chvátá |
| they | chvátají |
I
chvátám
we
chvátáme
you (sg)
chvátáš
you (pl)
chvátáte
he/she/it
chvátá
they
chvátají