řičet
/[ˈr̝ɪt͡ʃɛt]/
Czechverb
Definitions
- 1.to neigh (of a horse, to make its cry)
Býti sprovozen z krásného světa jen proto, že jste kdysi viděli přecházeti pluk pod prapory, jen proto, že zvoní podkova, jen proto, že jezdec zakládá ruku v bok, jen proto, že si dívky zacláněly oči, když řičel kůň prožluklého korneta!
Synonyms & related words
Etymology
Inherited from Old Czech řičěti. Related to rуčеt, which is from Proto-Slavic *rykati (“to growl, grumble”).
Forms
- řičetinfinitive
- řičetiinfinitive
- -noun-from-verb
- řičímfirst-person • indicative • singular
- řičímefirst-person • indicative • plural
- -first-person • imperative • singular
- řičmefirst-person • imperative • plural
- řičíšindicative • second-person • singular
- řičíteindicative • plural • second-person
- řičimperative • second-person • singular
- řičteimperative • plural • second-person
- řičíindicative • singular • third-person
- řičíindicative • plural • third-person
- -imperative • singular • third-person
- -imperative • plural • third-person
- řičemasculine • present • singular
- -masculine • past • singular
- řičícfeminine • neuter • present • singular
- -feminine • neuter • past • singular
- řičíceplural • present
- -past • plural
Conjugation
Infinitive:řičet, řičeti
| I | řičím |
| we | řičíme |
| you (sg) | řičíš |
| you (pl) | řičíte |
| he/she/it | řičí |
| they | řičí |
I
řičím
we
řičíme
you (sg)
řičíš
you (pl)
řičíte
he/she/it
řičí
they
řičí