řečník
/[ˈr̝ɛt͡ʃɲiːk]/
Czechnoun
Definitions
- 1.orator
- 2.speaker
Synonyms & related words
Etymology
Inherited from Old Czech řěčník, from Proto-Slavic *rěčьnikъ, by surface analysis, řeč + -ník.
Forms
- řečnicefeminine
- řečnickýadjective • relational
| Case | Singular | Plural |
|---|---|---|
| Nominative | řečník | řečníci |
| Genitive | řečníka | řečníků |
| Dative | řečníkovi, řečníku | řečníkům |
| Accusative | řečníka | řečníky |
| Vocative | řečníku | řečníci |
| Locative | řečníkovi, řečníku | řečnících |
| Instrumental | řečníkem | řečníky |
Nominative
Singular
řečník
Plural
řečníci
Genitive
Singular
řečníka
Plural
řečníků
Dative
Singular
řečníkovi, řečníku
Plural
řečníkům
Accusative
Singular
řečníka
Plural
řečníky
Vocative
Singular
řečníku
Plural
řečníci
Locative
Singular
řečníkovi, řečníku
Plural
řečnících
Instrumental
Singular
řečníkem
Plural
řečníky